Jaroslav Hlubek

1. 9. 1926 Ostrava-Svinov – 4. 5. 2012 Ostrava

operní pěvec

Narodil v rodině Josefa H. (1900-1976) a jeho ženy Marie (1904-1981). Krátce po pěvcově příchodu na svět se rodina přestěhovala ze Svinova do nedaleké Nové Vsi, kde se Josef H. ujal vedení vlastního hostince „U Lípy“. Prostředí domova a nutnost pomáhat otci zapříčinili, že se J.H. živil nejprve jako číšník v rodinném podniku (1.7.1940-31.3.1948) a po znárodnění jako správce skladu litovelského pivovaru v Ostravě-Nové Vsi (1.4.1948-30.9.1948).

Vztah k hudbě, zejména té operní, se u J.H. projevoval již od dětství. Nebylo proto divu, že v období Protektorátu využil nabídky svého kamaráda a pozdějšího kolegy, operního pěvce Ivo Žídka, a společně s ním navštívil v roce 1943 slavného ostravského hlasového pedagoga Rudolfa Vaška, který u H. objevil rozsáhlý hlasový fond a přijal jej mezi své žáky. Po absolvování základní vojenské služby (1.10.1948-30.9.1950) se H. pěvecky vzdělával u tenoristy ostravské opery Petara Burji (později také u Ady Sari nebo Jitky Švábové), který na něj upozornil tehdejšího šéfa ostravské opery a dirigenta Rudolfa Vašatu a nepřímo tak H. zajistil po krátkém intermezzu v pozici správce Hanáckých pivovarů Litovel - sklad Ostrava (1.10.1950-30.8.1952) a šoféra Jihočeských pivovarů - sklad Ostrava (1.9.1952-28.2.1953) první profesionální angažmá u opery Státního divadla v Ostravě (1.3.1953-31.10.1955). Účinkování v operním sboru a zpívání menších rolí (Aleindo, G.Puccini: Bohéma, 1953) však H. neuspokojilo. Od podzimu 1955 se stal sólistou opery v Ústí nad Labem (1.11.1955-11.7.1959) a v létě 1959 přešel do Divadla J.K.Tyla v Plzni (12.7.1959-30.4.1968). V době plzeňského angažmá hostoval H. v  Ostravě v titulních rolích Dimitrije (A.Dvořák: Dimitrij, 1966), Othella (G.Verdi: Othello, 1967), Laca (L.Janáček: Její pastorkyňa, 1967) a Lohengrina (R.Wagner: Lohengrin, 1968). Na základě těchto mistrovských výkonů mu bylo správou opery a vedením divadla opětně nabídnuto angažmá, které k 1.5.1968 přijal (pracovní poměr v Ostravě ukončen odchodem do důchodu k 1.7.1991).

Mimořádná síla H. hlasu mu od počátku umožňovala zpívat všechny tenorové obory, později se však vypracoval v typického hrdinného tenora mimořádných hlasových dispozic se sytou až barytonovou střední polohou a znělými průbojnými výškami. Na ostravském jevišti se H. našel zejména v rolích wagnerovského a verdiovského repertoáru, jakými byly např. Alvaro (G.Verdi:Síla osudu, 1969), Gustav III. Švédský (G.Verdi:Maškarní ples, 1970), Radames (G.Verdi: Aida, 1972), Tannhäuser (R.Wagner: Tannhäuser,1972), Erik (R.Wagner:Bludný Holanďan, 1975), Manrico (G.Verdi:Trubadúr, 1982) a Lohengrin (R.Wagner: Lohengrin, 1983). K jeho nezapomenutelným rolím světového repertoáru však patřil také Florestan z Beethovenova Fidelia (1971), Sergej v Šostakovičově Kateřině Izmajlové (1971), Conio v Leoncavallových Komediantech (1972), Heřman v Čajkovského Pikové dámě (1975) nebo Don José v Bizetově Carmen (1978). Se stejným úspěchem zpíval H. i dramatický obor český, kde se uplatnil zejména v operách Smetanových jako Šťáhlav v Libuši (1968), Jeník v Prodané nevěstě (1969), Lukáš v Hubičce (1974) a Dalibor ve stejnojmenné opěře z roku 1975. H. životní rolí se stal Laco z Janáčkovy Její pastorkyně (1973). Jemu rovnocenný byl však hloubkou prožitků také Manolio v Řeckých pašijích Bohuslava Martinů (1969) a bezprostřední přesvědčivostí také Jíra ve Smetanových Braniborech v Čechách (1980), za kterého byl umělec v roce 1981 obdarován cenou Literárního fondu.

Vedle stálého angažmá v ostravské opeře hostoval H. i v dalších operních domech. Téměř domovskou scénou se mu stalo jeviště pražského Národního divadla, kde po dlouhá léta působil jako stálý host. Pražskému publiku se pěvec představil především v 60.a 70.letech 20.století jako Ctirad ve Fibichově Šárce,  Jan Sladký Kozina v Kovařovicových Psohlavcích, Ondrej v Suchoňově Krútňavě nebo Sigmund ve Wagnerově Valkýře. Společně s kolegy absolvoval H. také řadu zájezdních představení, mezi jinými do Bulharska, Jugoslávie, Lucemburska, Švýcarska, Itálie, Spolkové republiky Německo a Sovětského svazu. H. pěvecké umění připomíná také několik rozhlasových nahrávek, pro televizní inscenaci Bizetovy Carmen nazpíval part Dona Josého a jeho hlas zazněl také ve filmu Tajemství hradu v Karpatech (1981). V roce 2003 byla H. udělena cena Senior Prix Nadace Život umělce.

 J.H. zemřel po dlouhé a těžké nemoci na počátku května 2012. Poslední rozloučení s pěvcem se konalo v rodinném kruhu dne 9.5.2012 v obřadní síni hřbitova v Ostravě-Vítkovicích. Po kremaci na Slezské Ostravě byly pěvcovy tělesné ostatky dle jeho přání uloženy na pozemku rodinné chaty v údolí Miloňov na katastru obce Velké Karlovice.

Celoživotní partnerkou J.H. byla od 21.10.1950 Ludmila Ježíková. Ze svazku se narodila dcera Dagmar (29.1.1955), pozdější operetní subreta a režisérka.

Kamil Rodan

 

Lit.: Hudec, Vladimír. Hudební kultura na Ostravsku po roce 1945, Ostrava 1984; Šuler, Oldřich. 40 let ostravského divadla 1919-1959. Ostrava, 1959; Sýkorová-Čapková, Eva. 60 let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1979; Kabeláč, Vojtěch. 70 let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1979. Almanach Národního divadla moravskoslezského 1919-1999, Ostrava 1999.

Hlubek Jaroslav. In: Biografický slovník Slezska a severní Moravy (Supplementum č.2). Ostrava : 2013. ISBN 978-80-7464-459-7, s. 58-59.